Žehuňský rybník nadvakrát

Žehuňský rybník, který je ve skutečnosti takovou rybníkatou přehradou na Cidlině, má hned několik výhod: je ani ne 5 minut od dálnice, skvěle se parkuje u hráze nebo přímo na hrázi, nástup je snadný buď z hráze po rampě a příp. přes lodičku nebo ze schůdků krmného sila a v případě zamrznutí celé plochy by nabízel okruh o délce přes 10 km. A přesto je překvapivě mezi dálkovými bruslaři málo známý.

Po vydařené nedělní expedici, která končila poblíž v Kopidlnu a na které byla Žehuň několikrát zmíněna, leč na ni nezbyl čas, jsme se na Žehuňský rybník vypravili s kolegou v pondělí v rámci „prodloužené obědové pauzy“. Počasí bylo naprosto skvělé, Zvíkov bohužel moc daleko a tak Žehuni nešlo odolat. Meteostanice v Chlumci nad Cidlinou hlásí ráno -6°C, což je oproti zbytku Královéhradeckého kraje vysoká teplota, ale i tak věříme v pěkné bruslení.

Den první – pondělí 1. února 2021

Po příjezdu vidíme od hráze až kam oko dohlédne krásný relativně hladký bílý led a tak se radujeme, jak nám to perfektně vyšlo. Nastupujeme přes schůdky na krmném silu a už si to kloužeme směrem na východ podél jižního břehu. Opouštíme hráz i náhon a postupně se dostáváme do míst s vysokými rákosy, okolo se pasou ovečky, sem tam je na břehu ohniště a lavičky. Pokračujeme do míst, kde rákos na břehu střídají stromy, kolem některých se dá i bruslit dokola. A v tu chvíli musíme malinko zbystřit, na obzoru se objevuje změna ledu – místo tvrdého bílého, který ani nejde prorazit, se v dálce objevuje černé zrcadlo a daleko za ním i voda.

Zrcadlo se rozprostírá podél jižního břehu hlavní ohybu a za ním je vidět opět bílý led. Na severní části hlavního ohybu je vidět voda. Zkoušíme klackem a zjišťujeme, že se dá snadno prorazit na jednu ránu. Tloušťka článek a půl prstu. Nic moc. Zkouším opatrně najet, jedna noha na bílém, jedna na zrcadle. Drží. Ani moc nekřupe. Zkouším obě nohy na zrcadle. Kousek od hrany bílého ledu. Drží ale křupe, a sakra, pavouci. Ještě to párkrát zkouším a pořád dobré, pořád mě to unese. Mám ale pocit, že dál od bílého ledu se to víc houpe a pavouci jsou větší. Mít tu ještě někoho dalšího zkušeného, tak by to asi šlo zkusit opatrně pokračovat podél břehu, ale s kolegou, který stojí na nordických poprvé, do toho nejdu.

Pokračujeme tedy podél rozhraní k severnímu břehu. Tam nás čekají ještě větší rákosy, mezi kterýma by se dalo hrát i na schovku. Jsou tu v rákosí dokonce dvě velké cesty vyjeté až k hraně pole nebo louky, ale je potřeba překročit zlom desek ledů, které se opírají o sebe a tvoří typické propadací áčko. Na překračování kašleme a jedeme dál podél břehu směrem k hrázi (to ještě netuším, že ani ne o 24 hodin později se tu při překračování propadnu, naštěstí jen po kotníky).

Cestou k hrázi narážíme na další zajímavost. Kousek od posledního mysu před hrází se uprostřed plochy nachází kus černého ledu. Podezřelé. Zkoušíme tloušťku klackem, ale prorazit nejde. Takový stadion jsme tady teda nečekali! Hladký led, místy pokřupává, ale jen horní milimetrová vrstvička, takže nic nebezpečného, jen to působí trošku strašidelně. Dám si kolečko a je to fakt pěkná jízda. Škoda, že to je jen okruh pár set metrů. Nevadí, jedeme dál k přepadu do Steklé strouhy a pak podél hráze zpátky k Žehuni.

Máme ještě trochu času a tak zajedeme zpátky k místu, kde jsme potkali ovečky. Tam byla taková zaplavená louka, tak třeba to půjde projet. Je to jeden krok přes trávu a jsme tam. Křupe to jak blázen, ale vzhledem k hloubce pár centimetrů to neřešíme. Je to celkem sranda a vznikají super fotky se stébly trávy a stromem s ohništěm v pozadí. Natočíme i pár videí s tématem pavouci všude kolem. Po tréninku zvažujeme návrat k velkému zrcadlu, ale bohužel se kolegovi povedlo škubnout s patou a vyrvat stojnou plochu mých starých multi skate bruslí a tak holt musíme končit. Snad se nám to povede v práci opravit.

Den druhý – úterý 2. února 2021

Po pondělní bruslařské parádě naši neodolají a je jasné, že vzhledem k blížící se oblevě je ranní výprava na Žehuň nevyhnutelná. Teploty v noci kolísají jen kolem nuly a tak jsme zvědaví, co to udělá s ledem. Meteoradar ukazuje nejasné snímky možného sněžení, ale snad to bude jen poprašek.

Vyrážíme a tentokrát jsem u ledu ne na oběd, ale už ve tři čtvrtě na devět ráno. Místo modré oblohy je všude taková hnusná šedá mlha. Co se dá dělat, nemůže být každý den azuro. Auto ukazuje půl stupně nad nulou. Led je stále kvalitní, malinko měkčí než byl včera, ale zato ještě o fous hladší. Tentokrát jedeme v opačném směru a věnujeme víc času průzkumu rákosí a cest, kterými se dá dostat až na hranu pole. Cestou zpátky se při překonávání zlomu desek ledu propadnu, naštěstí jen po kotníky a boty zůstávají relativně suché, takže pohoda.

Po průzkumu rákosí jsme dojeli na okraj vody a pokračovali podél okraje až k místu, kde bylo včera křupající zrcadlo. Dneska už bohužel trošku osleplo (zmatnělo), nicméně svůj křupající efekt si zachovalo. Chvíli opět experimentuju na hraně. Nakonec možná trochu za hranou, nicméně bez koupacího konce, uf.

V místě se stromy objevujeme včera neobjevený vývrat, který tvoří super mechovou lavičku přístupnou přímo z ledu. Ve vývratu jsou díry, skrz které se dá fotil bruslaře jako v tunelu. Bohužel nápad najet na vývrat i z druhé strany končí dalším propadnutím a tentokrát to bylo určitě nad kotníky, neb mám mokré i nohavice. Naštěstí jsem se při příjezdu rovnou chytil kmenu, takže jsem nemusel testovat celou hloubku kolem vývratu.

Nakonec jsme si nechali zaplavenou louku a ovečky. Louka tentokrát nejen křupala, ale i se propadala, takže už to nebyla taková sranda jako včera.

Shrnutí

Za oba dva dny nám Žehuňský rybník ukázal, že má bruslařům co nabídnout. Sice nemá v okolí malebné zříceniny a hrady, ale zato nabízí krásnou nížinnou přírodu s množstvím vysokého rákosí, stromy, vývraty, ovečky a jedná se i o vyhlášenou ornitologickou oblast. Mňamkou jsou zaplavené louky a cesty až k hraně pole. I z ledového pohledu se jednalo o velice zajímavé místo, kde v době naší návštěvy dominoval bezpečný hladký bílý led, nicméně bylo možné si porochnit i na zrcadle uprostřed a pro odvážné na čerstvě zamrzlém průhledném ledu. Na bílém ledu bylo množství klasických chobotnic a dalo se po něm dojet až na kraj vody. A to jsme bruslili jen na zhruba třetině plochy. Jaké další krásy Žehuňský rybník ještě skrývá, musí teprve zjistit další výprava při příštích mrazivých dnech.

Záznam trasy v pondělí: https://mapy.cz/s/cakococobo , záznam trasy v úterý: https://mapy.cz/s/ledevajeca

One thought on “Žehuňský rybník nadvakrát

  1. Žehuňský rybník mezi dálkovými bruslaři známý je, ale v posledních letech zrovna v této oblasti nemrzlo. To je hlavním důvodem malé návštěvnosti místa. Kromě snadného parkování tam také staví vlak. Kdysi dávno jsme vlakem odjeli poté, co jsme Žehuň dosáhli po zamrzlé Cidlině a předtím po Labi. Vlakem k Labi, od Žehuňského rybníka večer vlakemn zpět 🙂 Snad se to ještě někdy povede.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *