Bruslení na jižní polokouli

…je to opravdu taková vzácnost? Taková, aby se z kluziště z 30. let stala archeologická/historická lokalita?

UPDATE: Díky Honzovi doplněn do informačních zdrojů odkaz na novozélandskou skupinu bruslení na přírodním ledě:-)


Nikdy jsem o tom nepřemýšlel až do dneška…. Dá se vůbec bruslit na jižní polokouli? Kde?
Níže jeden zajímavý překlad z Nového Zélandu + odkaz na rozsáhlejší text z daného místa.
Prosím přispívejte do komentářů na téma bruslení na jižní polokouli, pokud něco najdete

Bruslení pod Mt. Harper, Nový Zéland

Dost možná první veřejné kluziště na jižní polokouli.
https://www.doc.govt.nz/parks-and-recreation/places-to-go/canterbury/places/hakatere-conservation-park/heritage-sites/mt-harper-ice-rink/
https://blog.doc.govt.nz/2015/07/23/mount-harper-ice-rink/

DETAILNÍ A VELMI VELMI ZAJÍMAVÝ TEXT ZDE: https://www.doc.govt.nz/Documents/science-and-technical/has2entire.pdf

Navštěvovali ho pouze ti nejodhodlanější. První dobrodruzi museli cestovat po hrbolaté a větrné štěrkové cestě desítky kilometrů. Potom museli po úzkém pontonovém mostě překročit řeku Rangitata.

Když se kluziště v roce 1933 poprvé otevřelo, bruslaře převážel na kluziště přes řeku přívoz.

Později byl postaven pontonový most a poté visutý most, který byl každý rok po povodních obnoven. Bruslení pod Mt Harper nebylo pro slabší povahy.

Kluziště se stalo velmi populárním, navzdory obtížnému přístupu. V roce 1939 navštívilo kluziště pod Mt Harper 3 000 bruslařů! V zimě se stalo se velmi populární víkendovou destinací, a to nejen u místních obyvatel, ale také u lidí z Christchurch.

Kluziště bylo vybudováno panem Wyndhamem Barkerem. Poloha kluziště byla perfektní – ve stínu Mt Harper, a díky tomu ho v zimě byl neustále pokrýval led. I před stavbou se jednalo o plochou mokřadní oblast s dobrým přívodem vody z nedalekého potoka. Barker začal na kluzišti pracovat v létě 1931-32 a otevřel ho v roce 1933. V průběhu let byla postavena další 3 kluziště pro různé zimní sporty.

Kluziště bylo vytvořeno za pomocí vody odkloněné z malého potoka a pomocí této vody byla zaplavována malá oblast která se následně nechala zmrznout a opět zaplavit (10 cm vody každou noc), dokud led nebyl tlustý 30 cm. Po vytvoření prvních 10 cm ledu sekal pan Barker rákosí a trávu, které z ledu vyčnívaly, než se led podruhé zaplavil.

Rychlý černý led byl vyhlášený.

Kluziště bylo ve 30. a 40. letech 20. století velmi populární, přičemž hlavní aktivitou byl lední hokej. Návštěvníci si ale užívali i krasobruslení a rekreační bruslení.

Peltonova turbína vyráběla energii pro osvětlení na kluzišti a se záložním generátorem tak byla kluziště zcela soběstačná.

Ve svojí době byl zimní stadion pod Mt Harper největším osvětleným kluzištěm na jižní polokouli.

V roce 1946 odešel Barkers do důchodu a věnoval kluziště městu Canterbury. Kluziště se začátkem padesátých let uzavřelo kvůli probíhající druhé světové válce, rozvoji krytých kluzišť ve velkých městech, teplejším zimám a v důsledku toho i ničivým jarním povodním řeky Rangitata.

Rodina Allenů soukromě užívala kluziště až do 70. let. Nyní spadá pod Ministerstvo ochrany přírody Nového Zélandu a je považováno za mimořádně významnou historickou pamětihodnost, ve které je plánovaná rozsáhlá rekonstrukce a obnova.

2 thoughts on “Bruslení na jižní polokouli

  1. Když jim tam přibylo 10 cm ledu za noc, tak v podobné výšce musí být zamrzlé všechno. Divím se, že tekla ta řeka. 10 cm za noc musí být šílený mráz. Nemám to přesně změřené, ale pamatuji, že během 24 hodin spolehlivě zmrzla část jezera z vody na 5 cm ledu. To je ale pořád jen polovina toho, co jim mrzlo na Zélandu.

  2. Bral bych to jako kombinaci nadsazky v clanku a mozna i toho ze to mrzlo na zemi, ktera uz potazmo mohl abyt zmrzla a ne na vode o teplote 2 stupne s velikoou tepelnou kapacitou/vodivosti/prihrevem odspodu navic…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *