Jak vzniklo turistických „Sto jarních kilometrů“?

Všechny vandrovnické spolky Trojmezí i Prácheňska považují Otto Kulischeka za velkého inspirátora. Kulischek totiž zavedl Sto jarních kilometrů, původně tedy Sto vídeňských majlí, neboť byl staromilec.

Ke kilometrům svolil až poté, co sto majlí odrazovalo nadšené bruslaře a jarní ledy se vyprázdnily. Jedna vídeňská majle má totiž blíže k deseti než k jednomu kilometru. Kulischek totiž nezavedl 100 jarních kilometrů kvůli zábavě. Potřeboval co nejvíce bruslařů, aby nebyl slídící finanční stráži tolik nápadný.

Stávalo se, že financ chytil bruslaře s batohem a už doufal v povýšení. Nebohý bruslař měl ranec plný lahví, ale jen jedna skýtala toužebný obsah. Většinou šlo o rozpitého myslivce, jímž si bruslař dodával kuráž do dalších kilometrů kýžené jarní stovky. Ostatní láhve měl v batohu proto, aby ho nadnášely, propadl-li by se. Kulischek mezitím nerušeně pracoval. Sám obvykle na jaře nabrusllil daleko více než sto kilometrů mebo i vídeňských majlí.

Kulischekovy fotografie pocházejí z 23. března 1899 z okresu Turmerer. Do těch míst se Kulischek vracel často. Před několika týdny odložil na ledovou plochu bruslařskou hůl. Když ji na ledě našel, nemohl se nesmát. Lesní zvířena mu gestem vzkázala, co si o něm myslí. A zároveň ukázala další možnost značkování srýší kontrabandu.

Napsat komentář