Na 14. duben připadá svátek sv. Lidwiny, patronky bruslících

Den sv. Lidwiny Otto Kulischek slavil. Nikdy na svátek patronky bruslících nepašoval, jen bruslil.Pouze jednou se to nepodařilo, i když celý archiv není zdaleka zpracován. Čerpám z poznámky na rubu fotografie pořízené na sv. Lidwinu, 14. dubna 1921. Toho roku byla divná zima. Mrzlo často, ale teploty neklesaly příliš nízko, navíc hojně sněžilo. Od financů už měl klid, v první polovině dubna se stáhli do do svých kanceláří v nížinách, zatímco Kulischek vyhledával ku poctě sv. Lidwiny vysoko položené ledy. A neměl štěstí.

14. dubna 1921 se sv. Lidwina odmlčela. Jestli to tady nečeká na svaté Pankráce, Serváce a Bonifáce?

Přes noc opět mrzlo jen lehce, pořád padal sníh. Na dvoucentimetrovém ledu složeném z jedné vrstvy ledu a dvou vrstev rozmočeného sněhu nezvládl bruslit ani on. Tento led byl naprosto nepevný. Když už našel plochu, která by ho udržela, zabořil se nad kotníky do sněhové kejdy, ve které se mu nepodařil ani jeden skluz. A tak to bylo v celém království, pardon, v té době už Československé republice.

Bílá plocha Kulischeka unesla, sestávala se z ledu pokrytém nejméně osmi palci sněhové kejdy a vrchní čerstvé sněhové pokrývky

V oblasti Trojmezí je to samá kaplička. Všude Wolfgangové, Josefové, Nepomučtí, Marie Sedmibolestné i Sněžné (hledal Ledovou, neúspěšně), ale k poctě svaté Lidwiny nidko nic nepostavil. Proto Kulischek každý rok, když zesílily ledy, vysekal ledové kvádry a postavil z nich pro sv. Lidwinu ve stinném místě kapličku. I samotnou patronku bruslících z ledu vysekal. Proč se nezachovala jediná fotografie? To objasňují vzpomínky Kulischekova souputníka Hellera, kterému si Kulischek stěžoval, že má po stavbě a sochání tak zmrzlé prsty, že nedokáže zaostřit čočku ani stisknout spoušť.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *