Orlický rozmanitý led a dálková plavba nakonec. 🦆🦆🦆🦆🦆

Na počátku oblevy bývá bruslení na vodě. Po nástupu z levého břehu pod Žďákovským mostem šlo spíše o prořezávání ledu. V. noci mírně mrzlo, a tak se na vodou zalitém černém ledu vytvoila tenká vrstva ledu, která důsledně vede ostří brusle. Člověk si na to musí zvyknout. Z větší části šlo kličkovat po dálnicích (vytvořených podél prasklin), které jsou obvykle o trochu vyšší kvůli namrzlé přelité vodě, tak se na nich dvoják neudělal.

V dětství mi říkali „jak se tam zapíšeš, už to s tebou vždy půjde“. Při pokusu o dosažení Zvíkova se ve zúžení u Ochozu objevila voda a kry zbylé na suchu po odpouštení nádrže se ztenčily – to je důležitý a snadno čitelný indikátor tloušťky ledu. Za pokus to i tak stálo. Při oblevě led ztrácí tuhost, při průzkumném výpadu se z bruslaře stává plavec. Naštěstí byl připraven profesionální fotograf dokumentující vylézání. A kachnička hned naskočila pod post. Přítomní se bavili reakcemi čtenářů, které souvisejí s první větou tohoto odstavce. Tentokrát ale poučka neplatila 🙂

Časem vrchní vrstva dvojáku měkla. Po neúspěšném dobývání Zvíkova vyrážíme směr Orlík, a to úspěšně. Kolem poloostrova Hradce projíždíme bez problému, jen se brusle do bílého sněholedu zarývají, na to jsme dosud nebyli zvyklí. O kousek dál se zámkem Orlík jako na dlani přichází rozhraní. Matný led, tentokrát ale bez dvojáku, jenom se zanedbatelnou vrstvou úplně zvodnatělých zbytků sněhu, byl tvrdý. Přímo u zámku přichází první bruslení na vodě. Dále po proudu se led střídá matný-lesklý, matný-lesklý atd. a po přeskočení bariéry u Radavy už jen lesklý. Lesklý vznikl tak, že většinu sněhu z ledu odfoukal vítr a nepatrné zbytky roztály na tenký film vody. Tento led byl také nejsilnější, zřejmě proto, že mohl lépe promrznout, když na něm nebyl žádný sníh. Hebkost skluzu je slovy nepopsatelná, odrazy a světelné efekty nevídané. Nechce se nám zpět, tohle je bruslení snů. „Musíme rychle pryč, nebo budeme muset poslední úsek doplavat“, bylo míněno jako výzva k ústupu, neboť led, který nás čekal, mohl být po poledni za teploty kolem +10 nepevný.

Rozhodli jsme se ustoupit po stejné trase, kterou jsme prověřili cestou po proudu. Hned za rozhraním první koupání, fotka, hned ven a jedeme dál. Úsek nevypadá dobře, led doslova hoří pod bruslemi. K levému břehu nemůžeme, u výběžku je voda a vymrzlá bariéra. Pravý břeh je delší cesta, navíc náslunná, držíme se osy toku jako při dřívějším průjezdu. Už chybí jen kousek k dálnici, tam by měl být záchytný bod. Není nám přáno. Jeden. se boří, potom ještě jednou a vylézá se mu špatně. Nesnadná situace, vzájemně si pomáháme, zatím to jde, mokří už jsme stejně všichni. Mám vodotěsný mobil, jehož identické předchůdce už dvakrát zničila voda (pád do vody, déšť). Odkládám tedy ledvinku s mobilem na pevnou dálnici a vracím se pomáhat s vyproštěním. Rozlámání části ledu zmenšilo napětí desky, teď už nedrží nikde nic. Jeden už je skoro u břehu, ale stejně bude muset nějakých pět sedm metrů doplavat vodou. Než toho dosáhne, stejně se proboří. Dva se prolamují k nejbližšímu břehu, na led už se nedá vrátit, vždy po několika vteřinách povolí i pod vzorně rozloženým tělem. Lámeme dál.

Na břehu se objevili stromolezci, kteří ošetřovali koruny stromů v zámeckém parku a snažili se hodit lano tomu nejblíže břehu. Ve větru to moc nešlo, ale nakonec lano zachytil. V tu ráno zmizel pod ledem, to byla chvilka hrůzy. Hned se však objevil jako ryba tažená z vody. Dva se probíjeli ledem ke břehu, kam se nakonec dostali.

Nějakou dobu trvalo vytažení údajů z hodinek, neboť spárovaný mobil nefungoval. Teď už máme přesné údaje:

Rekonstrukce plavby z údajů v hodinkách – kratší varianta

Ještě faktické info z hodinek – od momentu potopení jsou data trochu kostrbatá a nemusí nutně přesně odpovídat. Ale:
– Hrabali jsme se vodou asi 130m – to od posledního Radimova proboření – čas plavby vypadá na cca 25min – teplota na hodinkách padla na 2°C, toť asi tedy teplota vody
.“ Původně jsem se domníval, že jsme plavali kratší trasu a strávili ve vodě kratší dobu.

Ale co mobil odložený na kře uprostřed toku? Kromě policistů a několika dalších lidí, pravděpodobně lesních pracovníků, na místě nikdo nebyl. A nikdo nevěděl, jak se k mobilu dostat, prý ho tam mám nechat. Chci si pro něj doplavat, ale to prý nejde. Nejprve musí policisté odjet, pak nechť si plavu, kam chci. A tak se stalo. Mobil 170 metrů od břehu byl úspěšně zachráněn. Vrtulník se objevil, když už byli všichni na břehu, nepodařilo se mu přistát, tak odletěl. Ani nebyl potřeba. Policejní okrávka stála o 50 metrů dále, ta odvezla ty zmrzlejší k záchrance. Právě policisté z Čimelic stojí za zmínku. Vše organizovali, účinně a zkušeně pomáhali a přinášeli dobrou náladu. Jeden z nich byl otužilec, tak jsme hned měli aktuální téma k hovoru. Tím končí popis akce, dále se nic zajímavého nedělo, jen každodenní radosti a obtíže života.

Ze všech médií o akci nejpřesněji referoval překvapivě Blesk. Co věděli, napsali, co nevěděli, nedomýšleli. Jen bych opravil nadpis, že bruslení skončilo nešťastně a několik drobných, nepodstatných detailů. Stejně už jsme končili, tak nás to v bruslení neomezilo, ani na životě, ani na zdraví. Jen několik elektronických zařízení se poškodilo, což je nemilé, ale řešitelné. Radim přišel s návrhem, že kdyby někteří dálkoví bruslaři chtěli přispět na opravu profesionálního foťáku, tak je to vítáno. Ale jen ti, kteří opravdu chtějí a nebude to projevem káravého prstu.

Co se mělo udělat jinak:

  • při oblevě či na jaře platí, že je třeba bruslit co nejdříve ráno a z ledu odejít do 13:00. Led ale zrovna ten den dostal nečakaně vysokou dávku tepla a ztratil pevnost rychleji, než je běžné.
  • po prvních varováních (propadnutí, podražení) jsme se měli vrátit na stabilní led u zámku, vystoupit a jít pěšky
  • když už jsme se rozhodli pokračovat, měli jsme vybrat cestu blíže břehu. Koupali bychom se tak jako tak, ale prolamování ledu by bylo výrazně kratší – hlavním důvodem pro cestu středem byl chybějící led u mysu Hradce.
První varování

Poznámky k vyprošťování:

  • dobrá nálada při a po proboření je nezbytná.
  • když se někdo nemůže dostat na led, nebo se led neustále láme, s veselou myslí zkouší dále.
  • naprostý zákaz prudkých pohybů – jsou neúčinné, vysilující a karbují vodu mezi oděvem a tělem, čímž se tělesné teplo rychleji odvádí. Při vyprošťování či prorážení kanálu se klidně a technicky plave, tulení způsob vyplazení se na ledovou desku musí být také klidný, neustále je třeba dbát na efektivitu provedení každého úkonu.
  • je třeba neustále komunikovat. Výroky „už nemůžu“, „nejde to“, „to nezvládnu“ jsou zbytečné a (sebe)demotivující. Povzbuzování, zpěv a vyprávění vtipů dokáže zázraky.
  • 130 metrů je i na tři házečky moc. Pokud někdo nemá sílu se dostat na led či se probíjet ledem, ostatní mu za cenu plného namočení vytvoří plavební kanál ke břehu. To mohou udělat i nebruslaři ze břehu, neboť žádná jiná účinná pomoc není. Samozřejmě s rozvahou, ideálně se ve vytváření kanálu střídat, pokud je na břehu více lidí. A také je nutné být dobrým plavcem. Tento postup se už několikrát velmi dobře osvědčil, nebylo-li žádné jiné možnosti vyproštění. Tento bod je naprosto zásadní a vždy použitelný. Ne vždy dorazí vrtulník či zkušení hasiči včas a na správné místo.

2 thoughts on “Orlický rozmanitý led a dálková plavba nakonec. 🦆🦆🦆🦆🦆

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *