Na Orlické přehradě jsem bruslil už mnohokrát, ale nikdy se mi nepodařilo vidět zrcadlit se jeden z našich nejkrásnějších hradů Zvíkov v dokonalém zrcadle kvalitního ledu. Krásný hladký led jsem tady už zažil, ale nikdy ne v blízkosti Zvíkova. Pod hradem zamrzá led nejdříve. Několikrát na mnoha místech Orlické přehrady bylo krásné zrcadlo, ale pod Zvíkovem byl na ledu sníh nebo starší, matný led. Jednou se dokonce stalo, že jsme jeli k Zvíkovu v období ideálního holomrazu. Těšil jsem se na úžasné odrazy hradu v zrcadle ledu, ale těsně před našim příjezdem se prohnala kolem Zvíkova malá sněhová přeháňka a zrcadla oslepla. Bylo to ohromné zklamání. Minulý týden ve středu 8.2.2023 jsme opět přijížděli ke Zvíkovu. V Praze bylo zcela jasno, všechny vodní plochy u Prahy svítily hladkým ledem. Blížili jsme se ke Zvíkovu a začalo se zatahovat. Proboha ne! Snad zrcadla zase na poslední chvíli nezmizí! Na led jsme vstoupili pod Štědronínem naproti Svaté Anně. Led byl poměrně kvalitní, ale bylo v něm zamrzlé velké množství napadaného listí. Bylo zataženo, ale nesněžilo a led byl bez sněhu. Dojeli jsme ke Zvíkovu. Pod ním byl velmi kvalitní led. Konečně jsem spatřil hrad zrcadlící se v ledu. Ale pořád to nebylo úplně ono. Chybělo slunce, které by tomu dodalo správné silné světlo a výrazné stíny. Dojeli jsme až k ústí Otavy do Vltavy. Na Vltavě byl mnohem slabší led. Ne něj si troufli pouze tradiční odvážlivci – Honza a Radek. My ostatní jsme zůstali na pevnější osvědčené Otavě. Nad Zvíkovem se začaly trhat mraky a brzy bylo nad ním modré nebe, ale nad Svatou Annou neustále ležel temný mrak a bránil slunci k nasvětlení nádherné scenérie. Několikrát jsme se projeli mezi Zvíkovem a Štědronínem. Při druhém příjezdu ke Zvíkovu se konečně začal mrak nad Svatou Annou rozpadat. Trvalo mu to dlouho, ale konečně jsem se dočkal a hrad se nasvětlil nádherným sluncem a začal se neskutečně zrcadlit v úžasném ledu Orlické přehrady. Splnil se mi můj dávný sen. Nafotil jsem desítky snímků. Kolem se proháněli Honza s Radkem. Jejich cílem bylo najet ten den 60 kilometrů. Předchozí noc bruslili na Mácháči, kde ujeli čtyřicítku. Jejich snem bylo dát stovku během 24 hodin. Každému se pod Zvíkovem splnil jiný sen.
One thought on “Konečně Zvíkov v zrcadle”
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
To je nádhera. Díky, Libore. Ještě Mácháč, těším se na Kamilin článek.