by Po arachnologickém výjezdním semináři zbývá do jarní stovky nabruslených kilometrů bez dvou metrů 22 km. Pro některé odborníky to bylo historicky první pozorování pavouků ledních v měsíci dubnu. Pro jistotu zdůrazňuji, že výjezdní seminář se konal 2. dubna, aby nedocházelo k ukvapeným závěrům. Nepravděpodobné jsou od nepaměti pouze události 1. dubna.
V dávných dobách jsem se zabýval výživou pavouků, převážně křižáků. Celý život bojuji za domácí pokoutníky, kteří s oblibou přebíhají po obličejích spáčů, kteří pak z jakéhosi iracionálního strachu pokoutníky hubí.
Dnes vám představíme největší druh pavouků – pavouky lední. Stejně jako sympatičtí pokoutníci jsou ti lední našimi milými souputníky. Jsou nám užiteční v poznání pro bruslení dostatečného ledu.
Nejprve si, prosím, prohlédněte následující videa:
Dále studujte obrázky pavouků ledních, poddruh černý. Pavouci lední se vyžívají ve sledování bruslařů tak, jako delfíni sledují lodě či plavce. První snímky vznikly při bruslení „po dvou“, tj. rozjetý bruslař překonává led bez aktivního pohybu setrvačností. Poslední dva snímky z černého ledu ukazují rychlobruslařskou stopu aktivního pohybu, tu pavouci milují. V tomto případě se jejich sítě rozbíhají ve směru pohybu mírně do stran, zatímco při bruslení „po dvou“ sítě rádi tkají napříč. V obou případech pavouci zahušťují své sítě po jednotlivých průjezdech a pilně tkají další a dalších sítě, aniž by došlo k jakémukoli překvapení.
Pavouk začíná tkát od pevných okrajů 
Hustota sítě je prakticky neomezená 
Pavouk opřádající brusli ve skluzu
Dlouhý skluz
Na posledních dvou slidech se přesvědčíte o užitečnosti pavouků ledních. Na ledě bílém se totiž nevyskytují – a pak to skončí takto.
Led bez pavouků je zrádný 
Nejprve fotbalistický skok „kontakt tam byl“, poté plazení po krách – spolehlivá metoda vz. had
