by Odjezd ve 4:00 z Modřan, vstávání ve 2:15 …., ale co by bruslař neudělal pro své sny? Po deváté hodině jsme už stáli na břehu Oravské přehrady v Námestovu. Led byl ale poněkud vzdálen díky nízkému vodnímu stavu od obvyklého břehu. Nad ledem se válela mlha. Nad ní sice probleskovalo slunce, ale vodorovně toho moc vidět nebylo. V zátoce u Námestova bylo na ledu hodně sněhu. Kousek dál už začal převažovat šedý tvrdý sněholed. Jelo se po něm dobře, ale kam jet? Mapy.cz vůbec neodpovídaly současnému stavu. Byli jsme uprostřed přehrady a přitom na břehu. Několikrát jsme se chytili do pasti, dojeli jsme ke břehu, který tu vůbec neměl být. Velice rychle jsme zjistili, že Vtáčí ostrov a Slanický ostrov s kostelíkem vůbec nejsou ostrovy, ale poloostrovy. Objeli jsme je a za nimi se konečně začala mlha rozplývat. Rychle jsme bruslili po velké zátoce a směřovali k výraznému mysu, za kterým se přehrada stáčí k severu. Začalo nádherné fotogenické počasí – ostré slunce, krásné mraky, nad ledem se válející zbytky mlh.
Opět nastal klasický kritický okamžik, který jsem poznal několikrát v této sezóně, jak stačit Stodolovcům a přitom fotit. Naštěstí Honza musel dotočit svůj mražák. Za mysem jsme rychle jeli na sever. Na východě vylézaly z mraků Západní Tatry – Roháče. Honza chtěl dojet až na polské hranice, to se však při nízké hladině ukazovalo jako nereálné. Ke konci vzdutí přibývala velmi mělká místa se slabým nestabilním ledem. Doplatil na to Láďa, který se propadl sice jen po kolena, ale zato do nepříjemného bahna. Snažili jsme se dojet co nejdál. Asi kilometr od konce tradičního vzdutí jsme se ocitli na břehu proudící Čierné Oravy. Po náledi jsme dojeli až na konec možného bruslení.
Při cestě zpátky jsme se drželi východního břehu. Kluci vyjížděli všechny zátoky, já s unavenou Kamilou jsme si to zkracovali. Odpoledne začal povrch ledu měknout a brusle se zařezávaly . Na břehu byla šikmá náleď, která si držela větší tvrdost. Řešili jsme dilema, zda jet po náledi, v které byly různé praskliny, nebo po měkkém ledu. Často jsme to střídali. Kamila toho měla už dost. Řekli jsme klukům, ať jedou napřed, že od hráze dojedeme do Námestova autobusem. Na zastávce jsme však zjistili, že autobus jede až za hodinu a půl. Pokračovali jsme tedy ve stopách našich předjezdců dál. Jízda se zrychlila. Břečka na povrchu už byla natolik vodovatá, že tolik nebránila v jízdě. Začali jsme mít dojem, že dojedeme taky až do Námestova. V jednom místě jsem přibrzdil kvůli focení. Najednou jsem cítil, jak pomalu nenápadně klesám dolů. Propadl jsem se po pás asi deset metrů od břehu. Jel jsem téměř bezstarostně ve stopách ostatních, bylo to naprosto bez varování. Udělal jsem chybu, že jsem zabrzdil v nevhodném místě – vedle nepříliš výrazného výběžku pevniny. Nebyla tam žádná prasklina, opticky se tu led nijak nelišil, byl ale asi o něco slabší. Při pokusu o vystoupení na povrch ledu se led rozpadal doslova na malé jehličky. Bylo jasné, že na takový led se vylézt nedá. Při sebemenší dotyku se led tříštil. V podstatě bez problému jsem dokráčel až téměř ke břehu, kde byl asi poslední dva metry silný tvrdý led. Někdy u břehu led odtává od zahřátého břehu, tady byl opačný případ, bezprostředně u břehu byla naopak silná náleď. Do Námestova jsme nakonec přece jenom dojeli autobusem.
Radek zařídil přímo na břehu přehrady nádherné ubytování v bývalé lodi s názvem Kajuta 1958. Podařilo se nám tu s Láďou vysušit téměř všechny naše mokré věci. Láďa měl pouze mírně mokré boty, a proto druhý den začínal s nohama ve speciální fólii. Kluci se vydali na další okruh Oravskou přehradou. My s Kamilou jsme zůstali v zátoce u ostrovů. V sobotu tady byla mlha, chtěli jsme si to pořádně nafotit. Slanický ostrov je nádherný, stojí na něm kostelík s krásnou křížovou cestou. Slováci nazývají ostrov uměleckým ostrovem. Bylo na něm postaveno mnoho kamenných sloupů s obrazy svatých. V neděli se led začal bořit již před jedenáctou hodinou, a proto jsme brusleni skončili dříve.
Během zpáteční cesty Honza toužil po bruslení i v Polsku. Naším cílem bylo Jezioro Zywieckie. Ve velkém horku na led vstoupili pouze čtyři odvážlivci. Při jízdě kousek od břehu se jim kolem bruslí dělaly kaluže vody. Všichni se nakonec dokázali dostat na břeh v suchu. Doufám, že si jednou v Polsku taky zabruslím, ale v lepších podmínkách.
