by Nejdříve jsem se vydal po stopách Honzy Stodoly na Sýkorník. Na led jsem vstoupil asi dvě hodiny po Honzovi. Mezitím roztála většina dvojáků a vytvořily se nádherné podmínky pro bruslení na vodě. Postupně odcházely mraky a v odpoledním slunci se dělaly jedinečné odrazy. Většinou zůstával led tvrdý, jen na několika místech lehce zařezával. Přidali se ke mně dva nordici, kteří mě po bruslení odvezli autem do Mníšku. Měl jsem tedy čas ještě prozkoumat Zámecký rybník. Na něm bylo brusleni mnohem horší. Oba rybníky jsou vzdálené jen něco přes dva kilometry, ale na Sýkorníku nebylo po sněhu na ledě téměř ani památky, naopak na Zámeckém rybníku ležel na ledě rozmoklý sníh a dalo se jezdit dobře jen v bývalých vymetených drahách. Udělal jsem si nicméně další snímek bruslení před krásným zámkem.
