by Autor: Jarda Uher
Naprosto nechtěně jsem vítězem v nepsané soutěži o „První kachnu“ českých dálkových bruslařů v této zimní sezoně.
A jak k tomu došlo? Po zaparkování u jezera jsme za ideálního počasí prozkoumali led. Podél břehu i na ploše bylo všude 10+ cm. Považoval jsem to jako naprosto bezpečné, a proto jsem nechal všechno na břehu (ruksak, oblečení i záchranné bodce). Vyrazili jsme k akci s cílem objet jezero. Asi v 1/2 jezera byl přítok potoka. Jako první jsem to objel, a ostatní za mnou. Jen Honza byl zvědavý, a zajel tam až ke břehu. Propadl se do půl pasu. Vrátili jsme se s ním k autu. Když oznámil, že už bruslit nebude, vydali jsme se ve čtyřech znovu na plochu. Ke konci jezera jsem jel už hodně napřed, asi 300 m. Když jsem se blížil k přítoku, ale pořád to bylo ještě asi 150 m, zaregistroval jsem sice na ledu čmouhy, které předznamenávají změnu kvality ledu, ale vyhodnotil jsem to jako že to je ještě v pohodě. Počítal jsem, že ujedu ještě tak 50 m a otočím to k protějšímu břehu na cestu zpět. V pohodě to ale nebylo. Led zapraskal, a než jsem v rychlosti stačil zaplužit a otočit, byl jsem celý ve vodě. Ve vodě jsem byl asi 5 minut. Postupně jsem začal prolamovat led zpět. Bylo to nějakých 8 m. Síla ledu asi 2,5 cm. Teprve když jsem se blížil k pevnému ledu, přijížděli kamarádi. Luboš mi na podruhé hodil házečku, a vytáhl na pevný led. Ještě mi zbývalo tak metr dva. Jak jsem byl unaven tak jsem měl problém se i postavit. Teď mně ještě čekalo bruslit víc než 3 km k autu, což mi trvalo přes 1/2 hod. A navíc to bylo v mrazu -12″ C. U auta jsem jen chrastil, a byl samý rampouch. Tak, jak jsem byl mokrý jsem nasedl do auta, a kluci mně odvezli na barák. Horká sprcha a grog mi pomohly se vzpamatovat. Další den už jsem byl zase v pohodě, ale vše zapadlo sněhem, takže se stejně už nebruslilo.
