by Kdysi v Rakousku na Ottensteiner Stausee bruslil Honza Stodola s Kravíkem. Tehdy jim led nedovolil projet celou přehradu, ale už z jejich fotek bylo jasné, že okolí přehrady je mimořádně romantické. Když jsem se navíc podíval do mapy a viděl neuvěřitelnou členitost vodní plochy, okamžitě jsem zatoužil si tady někdy zabruslit. Jednou v létě jsem zajel k přehradě na kole, navštívil jsem hrad Lichtenfels a obešel několik zátok s krásnými žulovými skalisky. V letošní úžasné sezóně jsem několikrát Honzu popichoval k výpravě na Ottenstein, on však stále jezdil na svůj milovaný Orlík. Už jsem se bál, aby nám Ottenstein neuplaval. Konečně minulý pátek vyhlásil Honza výpravu do Rakouska na sobotu 22.2.2025.
Ze satelitu bylo jasné, že přehrada je zamrzlá, ale nikdo nevěděl, jaký je tam led. Pohled z jedné webové kamery byl povzbudivý. Jinak jsme se vydávali do neznáma – opravdová objevitelská akce. Vyrazili jsme z Prahy už v 6:30 ráno z tradičního místa v Modřanech u Stodolů. Honza nejdříve zajel ke klášteru Zwettl Stift, měl sen dojet na přehradu po řece Kamp. Pod klášterem je však Kamp ještě hodně peřejnatý a bruslení po něm bylo nereálné, dojeli jsme tedy k mostu u Ottensteinu. Blížili jsme se k mostu s velkým napětím. Jak bude led vypadat? Už po prvním pohledu z auta ze všech napětí spadlo, bylo jasné, že minimálně v okolí mostu a hradu Lichtenfels je nádherný led.
Netrpělivě jsme seběhli k ledu a zahájili nádherné dálkové bruslení. Nejdříve jsme se vydali proti proudu. Velký systém zátok v blízkosti hráze jsme si nechali na večer. Bez problému jsme projeli pod mostem a obkroužili hrad Lichtenfels krásně nasvětlený ranním sluncem. Rychle jsme bruslili na západ, pohodové jízdě navíc pomáhal mírný vítr do zad. Zákruty jsme vyjížděli vnějšími oblouky, ve vnitřku byly praskliny se slabým ledem. Zastavovali jsme se pouze při focení romantických žulových skal. Po několika kilometrech jsme dojeli k úžasnému černému ledu s několika malými prasklinami, které se však s určitou opatrností daly přejet. Po chvíli jsme dorazili k další prasklině, která už byla závažnějším problémem. Rozhodl jsem se ji obejít přes skály vlevo. Bruslařky se přidaly ke mně. Pro chlapské objevitele to však bylo pod jejich úroveň. Sehnali prkno a snažili se hlavní trhlinu překonat po něm. K použití prkna však nedošlo. Vláďa se propadl už na menší nenápadné prasklině s prknem v ruce. My jsme to celé sledovali už z bezpečí na druhé straně. Nakonec kluci včetně převlečeného Vládi překonali místo v našich stopách.
V druhé polovině přehrady se začaly na ledu objevovat ostrůvky sněhu. U osady Mitterreith jsme na ledu potkali první lidi. Nebyli to však bruslaři, ale rybáři , kteří s nekonečnou trpělivostí čekali na úlovek u malých děr. Další bruslení už nebylo tak příjemné, sněhu na ledu přibývalo. Přesto se nám bez problémů podařilo dojet až na konec vzdutí. Po průzračném ledu řeky Kamp jsme pokračovali dál. Na řadě míst bylo vidět na dno. Potom se však led zhoršoval, objevily se různé druhy dvojáků s mnoha pastičkami. Jízda už nebyla příjemná, rozhodli jsme se k návratu. Honza s Radkem ještě bojovali o několik dalších stovek metrů. Skončili necelý kilometr před klášterem.
Cesta zpátky už byla náročnější. Vítr mezitím zesílil, bojovali jsme o každý kilometr. Hlavně na zasněžených místech, kde se sníh spojil s větrem proti nám, jsme si mákli. Odpočinuli jsme si na fantastickém černém ledu, kde došlo taky na nácvik skákání prasklin. Odpoledne začal vítr slábnout, zato na hodně prosluněných místech se brusle začaly zařezávat. Snažili jsme se jet podél jižních skal ve stínu. Po návratu k mostu jsme prozkoumali jižní zátoky. V nich byly kromě romantických skal taky stovky velkých metanových bublin. Ty neunikly Honzově pozornosti, snažil se je zapalovat. Nejdříve nebyl úspěšný, ale po chvíli začaly šlehat k obloze ohňové gejzíry. Rakouské bubliny hořely rychlým, silným, ale krátkým plamenem. Slunce již začalo zapadat, skály se nasvěcovaly překrásným světlem. Ještě jsme však museli navštívit zátoky na severu. Vítr již zcela ustal, a proto jízda na sever byla mimořádně rychlá a příjemná. Odjezd byl stanoven na 17:15. V tuto dobu však řidič Honza nikde. Asi za půl hodiny se objevil s obrovským modrým sudem, se kterým bruslil po přehradě. Hodí se mu prý na zahrádku. A tak skončila nezapomenutelná bruslařská výprava.
