by Při bruslařských výpravách na Orlické přehradě jsem ještě nikdy nedobruslil na sever od osady Vystrkov. Ve středu 5.2.2025 se mi podařilo překonat můj osobní rekord – dojeli jsem zhruba na úroveň spojnice mezi osadami Kozárovice – Klučenice.
Začínali jsme u Zvíkovského mostu přes Otavu v sedm hodin ráno. Na ní byl velmi silný led, ale trochu hrbolatý. Na Vltavě byl led kvalitnější, novější a samozřejmě tenčí. Postupně jeho tloušťka klesala. Nejslabší led byl zhruba kolem říčního kilometru 167. Po mrazivé noci ale výborně držel. Projeli jsme tu v silné dvanáctičlenné skupině. Jel s námi i Holanďan Rob Mulders, kterého jsme potkali o víkendu na Vrchovině. Bruslili jsme ve směru mírného větru, cesta rychle ubývala. Po naprostém dokonalém skle jsme projeli pod Žďákovským mostem. Poloostrov před zámkem Orlík jsme objeli velkým obloukem. A konečně jsme byli pod zámkem. Několik let jsem tu nebruslil. V zátoce přímo pod zámkem byl velmi silný led, ale dlouho jsme se na něm nezdržovali, lákala nás další cesta na sever. Rob byl nadšený, jeho parťáci museli v úterý odjet domů, jenom on se mohl zúčastnit naší velkolepé bruslařské akce. Objeli jsme výrazný poloostrov u Radavy. U Podskalí jsme bez problémů překonali prasklinu. A potom to přišlo, minuli jsme Vystrkov. Dál jsem ještě nikdy nebyl! Síla ledu byla však stále slabší. Začalo se ozývat praskání pod bruslemi. Ještě jsme ujeli asi kilometr, ale potom Honza zavelel k návratu. Podle něj bychom ještě mohli dojet kousek dál, ale on se musel dřív vrátit domů. Docela jsem si oddechl, nepatřím mezi rekordmany v jízdě po tenkých ledech. Při zpáteční cestě se jeden bruslař propadl v prasklině v Podskalí. Bylo to u břehu v mělké vodě, takže nevznikl vážný problém. Nicméně jsme radši prasklinu obešli po břehu. Honza jako známý nejzkušenější bruslař ji přeskočil. Cesta zpátky byla náročnější, přece jenom jsme jeli proti mírnému větru. Nejslabší místa jsem projel radši s hůlkami soupaž. Několik hodin po nás tu jiní bruslaři prošlápli led do vody. Žádný z nich se ale celý do vody neprobořil. Nový led je přece jenom velmi kvalitní.
Po návratu ke Zvíkovu jsem si ještě zajel proti proudu Vltavy za Zvíkovský most. V těchto místech jsem obdivoval asi nejpůsobivější dlaždicový led. Nejodvážnější bruslaři dojeli až za Podolský most. Já jsem se již věnoval spíše focení nádherného ledu a překrásných skal. Užíval jsem si bruslení v jedné z nejkrásnějších krajin v České republice. Navíc jsem tu potkal další kamarády, úžasný zážitek z rychlé jízdy jsem vyměnil za naprostou pohodu na ledu. I tak jsem ujel kolem 70 km, největší rychlíci dali hodně přes sto.
Omlouvám se za kvalitu fotek. Zapomněl jsem si datovou kartu do foťáku. Focení mobilem mi trvalo trochu déle a spěchající Stodolovci mi vždy okamžitě ujeli. Jinak to bylo opravdu parádní bruslení a dobrodružství. Chtěl bych poděkovat Honzovi, sám bych se tak daleko na sever Orlické přehrady neodvážil.
Pozor: v dalších dvou dnech nebyly mrazivé noci. Při bruslení je potřeba velká opatrnost!
