by Vzhledem k tomu, že je Neziderské jezero aktuálně zamrzlé, vybičoval jsem se k tomu vložit příspěvek z jeho návštěvy v roce 2024. Možná někomu pomůže, aby nebyl tak překvapen, jako jsem byli my 😃.
Neziderské jezero 22.1.2024
Velmi proměnlivý led – od zrcadláku po hrbolák (sice celkově hladký, ale zakopávalo se o několikacentimetrové boule), síla ledu od 10+ cm po 1-2 cm a vlastně i volnou vodu. I v silném ledu na ploše oka volné vody – velmi zajímavá mozaika.
Start po 7 h v Podersdorf am See (webkamera mířící přímo na led). Led hodně hrbolatý, ale hladký, směrem k západnímu břehu se kvalita zlepšovala. Následoval přejezd z východního na západní břeh (pro západní břeh jsme měli nějaké fotoinformace z Instagramu z předešlého dne). Bylo třeba velmi pečlivě hledat cestu – objíždět místa s příliš slabým ledem, praskliny, pole zmrzlých ker. U západního břehu v podstatě zrcadlák s malými výrůstky.
Pokračování jižním směrem proti velmi silnému větru (očistec).
Během dne se začaly na jezeře otevírat praskliny a plochy se slabým ledem se měnily ve volnou vodu a místy vítr hnal po jezeře „řeky“ vody po ledu – klidně i 15 cm hluboké a pěkně proudící!
Na hranici s Maďarskem cedule o uzavřené vodní ploše – rákosový labyrint by byl jistě zajímavý, ale je to národní park a neměli jsme moc chuť nechat si vysvětlovat přesný obsah na ceduli zmiňovaného paragrafu 🙂.
Cesta zpátky po větru, podél východního břehu směrem na sever. Nebylo třeba bruslit, hnal nás vítr 😃. Postupně se ve středu jezera začala objevovat velká vodní plocha v ose jezera, která se před Podersdorfem dotkla dokonce rákosového okraje. V té oblasti také začal boulovatý led.
Jedno místo jsme přecházeli jen po cca 20 cm proužku zbylého sněholedu, který kupodivu 🙂 nevydržel a začal se pod námi hroutit. Nechtělo se nám ani plavat (vlevo) ani zapadnout do rákosové bažiny (vpravo), tak jsme tahali nohy z děr a vytrvale se hnali vpřed. Vyšlo to a díky tomu nemusíme hlásit kachny 😃.
Poslední překážkou byl pracující sací bagr v přístavišti, který zničil možnost průjezdu, ale šel naštěstí obejít po molech.
Poznatek amatéra: na Neziderském jezeře je často obtížně praktikovatelný známý trik z mnoha jiných vodních ploch – a to obejít problematická místa po břehu. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že rákosí není ten „pravý“ břeh, ale právě naopak, často skrývá ještě více nástrah než vlastní led.
Mnohé v mapě (mapy.cz) zakreslené kanály jsou neudržované a tudíž zarostlé rákosem. I v mapě relativně široké kanály jsou ve skutečnosti jen ledové „pěšinky“ v rákosí. Některé kanály (které jsme si nechávali jako rezervu, jak se v případě nouze dostat na souš) nebyly zamrzlé…
Před větrem se lze elegantně skrýt v loveckých postech („posedech“) v rákosí. V některých by šlo i pohodlně přespat. Pokud vidíte chaloupky v rákosí a čekáte, že za nimi bude cesta, tak jste na velkém omylu. Jsou to totiž „vodní chatky“, které jsou přístupné jen z plochy jezera. Viděli jsme je v okolí Rustu a Mörbich am See.
Skoro celou dobu jsme byli na ledu sami, přestože se den předtím na mnoha místech hodně bruslilo. Byl to určitě efekt pracovního dne, ale možná nejen to…
Jeli jsme opravdu dlouho, často ani pořádně neviděli druhý břeh, a pak nám došlo proč… (viz fotky).
Byl jsem v této lokalitě poprvé, ale při srovnání s bruslením v ČR mne překvapilo relativně velké množství různých nástrah a velmi velká nehomogenita ledu.
Rozhodně tedy nedoporučuji pro začátečníky – minimálně v současné konstelaci. V mnoha pramenech uváděná informace o maximální hloubce jezera 1,8 m by neměla začátečníky uklidňovat, protože neví, jak silná je na dně vrstva bahna 🙂.
Mapka bruslení je na posledním obrázku.
P.S.
Pokud Vám místní ráno na břehu řekne, že bude silný vítr, a proto nedoporučuje jet na druhý břeh, že by se mohl led v průběhu dne rozlámat, tak si připomeňte přísloví „na každém šprochu pravdy trochu“ 😉
