by Na přehradě Hracholusky jsme bruslili v pátek 10.2.2023. Začínali jsme u Čerňovického silničního mostu. Honza dojel svou dodávkou až k zamrzléé hladině. Rovnou z auta jsme nastoupili na velice silný led. Jeho tloušťka mě překvapila. Celý týden jsme bruslili na neustále sílících ledech, ale přece jenom jsem nečekal, že velká nádrž bude takto kvalitně promrzlá. Nejdříve jsme zamířili do zátoky Úterského potoka. Led tu měl tradičně modrozelenou barvu. Dalo se dojet poměrně daleko. Přehrada sice nebyla úplně plná, ale přece jenom měla vyšší vodní stav než při posledním bruslení v minulosti. Led na Úterském potoku zamrzl pravděpodobně dřív a proto nebyl všude kvalitní. Vrátili jsme se na hlavní plochu a pokračovali proti proudu. Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat zúžené místo mezi skalami, kde obvykle bývá slabší led. V minulosti jsme toto místo dokonce jednou pěšky obcházeli. Tentokrát tu ale žádný problém nebyl. Led tu sice zvonil o něco víc než jinde, byl zřejmě slabší, ale pořád velice stabilní. Pokračovali jsme rychle dál k železničnímu mostu. Bylo sice znát, že jedeme proti větru, nicméně vítr byl slabý, nedal se srovnat s nepříjemným větrem, proti kterému jsme bruslili o den dříve na Máchově jezeře. Kilometry velice rychle přibývaly, bruslení poprvé letos opravdu připomínalo pravé dálkové bruslení. Projeli jsme kolem bunkrů – řopíků na břehu a mířili ke konci vzdutí. Honza měl sen dojet po Mži až do Stříbra. Vjeli jsme na proudící řeku. Ze začátku byla celá řeka zamrzlá, ale uprostřed hodně hrbolatá. Jeli jsme po náledích, střídavě u levého a pravého břehu. Podél pravého břehu jsme dojeli až pod jez na říčním kilometru 42. Uprostřed řeky se hnal proud nezamrzlé vody. Jez jsme obešli po souši. Nad ním byl asi jen jeden až dva metry široký led u břehu. Honza s Radkem pokračovali dál, my jsme se s Vláďou vrátili na přehradu. Bohužel, ani tentokrát se Honzovi sen dobruslit do Stříbra nesplnil. Několik set metrů nad jezem i oni museli svůj pokus ukončit. My jsme se s Vláďou velice rychle vraceli zpět. Vítr o něco zesílil a doslova nás hnal zpátky k mostu. Bylo to opravdu lahůdkové bruslení. Vláďa sice chtěl odjet do Prahy dřív, ale této nádheře se prostě odolat nedalo. Prosvištěli jsme pod mostem a pokračovali dál. Původně jsme se po chvíli měli vracet, ale nakonec jsme dospurtovali až k hrázi. Návrat byl sice poněkud pomalejší, ale na tak kvalitním ledu to problém nebyl. Projeli jsme i další zátoky na severní straně. Nakonec jsem nakroutil téměř 60 kilometrů. Honza s Radkem dali rovnou pětasedmdesátku. Celá přehrada byla kvalitně zamrzlá. Jedinou výjimkou byla zátoka na sever od hráze, kde zůstala volná voda s hejnem vodního ptactva. Slabý led byl také tradičně v blízkosti skal. Na jedno takové místo si nedala pozor Květa a propadla se tam. Naštěstí se jí podařilo rychle z díry vylézt. Na Hracholuskách jsme sice nezažili slunečné počasí jako jiné dny v tomto úžasném bruslařském týdnu. Většinou bylo zataženo, slunce se objevilo jen občas mezi mraky. Díky tomu však vydržel led svou kvalitou i do odpoledne, a proto jsme si užili opravdové nádherné dálkové bruslení.
