by V posledních letech nádrže pod Pálavou nezamrzaly. Já jsem naposled bruslil na Novomlýnských nádržích před deseti lety. Letos místní bruslaři poslali zprávy, že jsou nádrže zamrzlé. Marek Klein a ostatní se na nich pomalu osmělovali bruslit. Celé je však zatím nikdo neobjel. Nejsilnější led byl údajně na střední nádrži. Honza Stodola naplánoval výpravu. Neváhal jsem ani chvíli, ve čtvrtek 8. ledna byla snad poslední možnost kvalitního bruslení před příchodem sněžení. Už v autě jsme se bavili o možnosti bruslení na Střední Věstonické nádrži. Je to Přírodní rezervace. Vstup obecně omezen není, záleží na konkrétní vyhlášce. Jeden ochránce přírody na internetu tvrdil, že je zde bruslení zakázáno. Naopak pracovnice Krajského úřadu v Brně tvrdila, že o bruslení ve vyhlášce nic napsáno není. Návštěvníci by neměli vstupovat na ostrůvky a plašit ptactvo a celkově se chovat ohleduplně. Rozhodli jsme se tato pravidla dodržovat.
Na led jsme vstoupili u Aqualandu Moravia na Střední nádrž. Led tu by silný, nepraskal, jeho tloušťka bylo kolem 9 centimetrů. Povrch byl krásný hladký bez sněhu. Dojeli jsme na východ k ústí Svratky. Kdysi jsme se těmto místům vyhýbali, býval tu slabý led. Nyní až k ústí řeky byl velmi silný a Svratka byla zamrzlá. Radek a Mirek se vydali pomocí tyčí prozkoumat led. Na řece byl samozřejmě led slabší o síle kolem 5 centimetrů, ale kvalitní a bruslitelný. Vydali jsme tedy po řece proti proudu. Žádné ptactvo, které bychom mohli rušit, tu nebylo. Dojeli jsme bez problémů k soutoku s Jihlavou. Bylo vidět, že obě řeky jsou zamrzlé. Nejdříve jsme bruslili po Svratce až k prvnímu mostu. Led moc silný nebyl, občas popraskával, ale nedělali se pod bruslemi pověstní pavouci. Od mostu jsme se vrátili k soutoku a pokračovali po Jihlavě. Na ní byl silnější led o síle kolem šesti centimetrů. Občas tekla řeka kolem ostrůvku dvěma rameny. Kolem jednoho jsme projeli úzkým kanálem mezi rákosím. Přes osadou Ivaň začal led slábnout, začaly se objevovat místa s tekoucí vodou. Jeden takový úsek jsme objeli po náledi vlevo. Na dohled kosteliku v Ivani jsme již naše bruslení ukončili. Nešlo o život, řeka byla mělká, ale nikdo nechtěl být mokrý tak brzo dopoledne.
Vrátili jsme se na stojatou vodu jezera a pokračovali na východ. V severovýchodní části nádrže u městečka Strachotín nebyl led moc kvalitní. Na jeho povrchu byly zbytky sněhu a museli jsme přejíždět pásma rozbitých ker. Setkali jsme se tu s dalšími bruslaři. S Honzou a Jelenem jsme pokračovali k jižnímu břehu, kde jsme přešli na Dolní nádrž. Na ní jsem nikdy nebruslil, zamrzá obvykle jako poslední. Byl na ní úžasný hladký led – dokonalé zrcadlo. Jeho síla byla o něco slabší – okolo sedmi centimetrů. Podél jižního břehu jsme svištěli s mírným větrem v zádech. Byl to opravdový bruslařský orgasmus. Problémem byly jen dvě praskliny, které se nám s opatrností podařilo překročit. Rychle jsme směřovali ke hrázi, ale chvíli to přece jenom trvalo. Dolní jezero je největší. Cestou jsme potkali bratry Šindeláře a také naše společníky Mirka, Zdendu a Radka, kteří jeli v protisměru. Dozvěděli jsme se, že se celá vodní plocha dá objet. Kolem hrází a výtokových staveb na horních jezerech byly malé vodní plochy. Na Dolní nádrži byl silný led až ke stavidlu. Pomalu jsme se otáčeli na západ. Bylo jasné, že zpáteční jízda bude proti větru mnohem náročnější. Navíc i zde na severní straně byl nekvalitnější led. Kluci poctivě vyjížděli zátoky, já jsem si cestu zkracoval po lepším ledu uprostřed. Obloha se od západu začala zatahovat. Zapadající slunce mezi mraky vytvářelo nádhernou kulisu pro zpáteční jízdu. Ve stejném místě jsme se vrátili na Věstonické jezero. Objeli jsme ostrůvky u jižního břehu. Na ledu bylo spousta bobků od ptačích hejn, samotní ptáci tu ale nebyli. Kluci chtěli opět objet jezero podél jižního břehu, já jsem se vydal k ostrůvku s kostelíkem Svatého Linharta, který je připomínkou na zaplavenou obec Mušov. Kdysi jsem v kostele byl a pro mě byl kostelík vzpomínkou na dávné bruslení. Nyní je vstup na ostrov zakázán. Kluci přijeli od jihu. Tam prý nejde na Horní Mušovskou nádrž přejet, je tam voda. K hrázi jsme přejeli středem jezera. Na Horní nádrži byl také kvalitní led v její jižní části. Kluci chtěli dojet až do Dyje. Bylo už hodně hodin, já jsem se rozhodl pouze pro malý okruh s cílem v Pasohlávkách. Na ledu před vesnicí bruslili místní a hráli hokej. Zpátky jsem se vracel podél severního břehu. Tady byl místy nekvalitní led a asi nejsilnější pás ledových ker. Dojel jsem až k lodi před Aqualandem. Z lodi do nádrže vytékala teplá voda a kolem ní nebyl led zamrzlý. Dokonalá past na bruslaře přijíždějícího ve večerním šeru. Jízdu jsem tady ukončil. Nyní asi napadne na led sníh, doufejme, že přes jižní Moravu přejde malá obleva, abychom si ještě letos mohli zopakovat bruslení snů.
