by Při našem prvním bruslení na Balatonu jsme se od maďarských bruslařů dozvěděli, že největší středoevropské jezero zamrzá zhruba jednou za osm let. Balaton si však dával na čas. Teprve letos po devíti letech přicházely z Maďarska povzbudivé zprávy. Potom však přišlo sněžení a většinu Balatonu pokryl sníh. Následovala menší obleva. Sledovali jsme napjatě webové kamery. Honza Stodola také objevil maďarskou bruslařskou facebookovou stránku Korizható Tavak. Bylo vidět, že na severní straně západní části Balatonu sníh na ledu roztál a bruslí se tam na tmavém ledu. Někteří bruslaři přejížděli mezi sousedními středisky. Dále už jsme neváhali a odjeli do Maďarska vlakem. Bohužel nám zrušili jeden vlak a dojeli jsme k ledu až v úterý 20.1. 2026 odpoledne.
Na led jsme vstoupili v Badacsonylábdihegy. Ubytování jsme měli rezervováno v Keszthely na samém západním konci jezera. Podle předpovědi měl foukat vytrvalý východní vítr. Naplánovali jsme si tedy jízdu po větru západním směrem. První kilometry po černém hladkém ledu po větru byly nádherné. V ledu byly krásné malby. Litovali jsme jenom, že navzdory předpovědím počasí bylo zataženo. V roce 2017 nám sluníčko přálo více a nafotili jsme nádherné fotografie. V jednom místě jsem měřil sílu ledu. Ledovcovou skobu jsem musel zavrtat až za konec závitu – výsledkem bylo 15 cm. V roce 2017 byl led silnější- měl 20 až 30 cm. Každý by si řekl, že 15 cm je naprosto dostatečných. To však platí na menších plochách. Balaton je obrovský a síla ledu je velmi proměnlivá. Před devíti lety byly všechny praskliny perfektně promrzlé, nyní to nebyla pravda. Na první velkou trhlinu jsme narazili v osadě Szigliget u přístavu. Ukázalo se, že dlouhá přístavní mola jsou doslova hromosvodem na praskliny. V Szigligetu jsme poprvé museli rozbitý led obejít po břehu. Obcházení na Balatonu je někdy velký problém. Je tu mnoho soukromých pozemků obehnaných ploty. Během naší akce jsme museli několikrát obejít plot rákosím, využívat díry v plotech a jednou jsme ho museli dokonce přelézt.
Za Szigligetem následovala opět úžasné jízda po perfektním ledu. S větrem v zádech jsme doháněli ztrátu z vlaku a při obcházení. Objížděli jsme velkou plochu rákosí, kde by úniková cesta nebyla možná. Naštěstí tu žádné praskliny nebyly. Na ledu nebyly žádné stopy od bruslařů, zcela určitě jsme tu jeli jako první. Dojeli jsme ke břehu, po kterém vede silnice i železnice. Uklidnili jsme se, bylo už jasné, že při nečekaných problémech můžeme jízdu kdekoli ukončit. V Balatongyöröku jsme na ledu potkali první bruslaře. Byl tu však také přístav s obávanými trhlinami. Ty se nám nakonec podařilo překonat po ledu. Otevřeli jsme si cestu na západ na Keszthely. Závěrečné kilometry byly nejkrásnější – absolutní zrcadlo. Přibývalo lidi na ledu. Také se však začalo stmívat. Poslední trhliny před cílem jsme překonali už téměř za tmy.
Druhý den brzo ráno jsme nasedli na vlak a jeli na východ. Přidal se k nám Marek Pokus, který přijel přes noc autem. Marek jel až do Balatonfűzfő na samotný východní konec Balatonu. My jsme už na východní části jezera bruslili. Vystoupili jsme z vlaku v Aszófő u poloostrova Tihany. Tady jsme se před devíti lety otočili. Chtěli jsme si dokončit kompletní přejezd Balatonu. Celý záliv u Aszófő je zarostlý rákosím. Museli jsme po břehu dojít až na poloostrov Tihamy do osady Sajkod, kde se nám podařilo přes molo dostat na led. I tady byl však plot a přišlo na řadu krátké prodírání se rákosím. Led nás tu zklamal. Na jeho povrchu byly zbytky sněhu, roztáté hroudy ledu. Celkově byl povrch velmi hrbolatý. Marek Pokus hlásil, že nekvalitní led je i na východní polovině jezera. Podél rákosí jsme se vydali na západ a doufali, že se led bude zlepšovat. To se také potvrdilo. S každým kilometrem byl led lepší. Rákosí i stromy na břehu byly pohádkově namrzlé a ojíněné. Byla tu úplně jiná atmosféra než v roce 2017. V Balatonakali byl už led téměř dokonalý, ale objevilo se tu také první pásmo prasklin, které jsme museli překonat po břehu, bylo nutné přelézt jeden plot. Ve vytopené čekárně nádraží jsme si dali svačinu a zahřáli se. Byl pořádný mráz a silnější východní vítr. Ještě, že jsme ho měli v zádech. Jízdu proti větru jsem si nedokázal představit. Po překrásném ledu jsme rychle dojeli do Zánky. Místní přístav byl asi největším oříškem. Voda tu dosahovala až ke břehu. Na vodě bylo velké množství labutí a kachen, přelézali jsme několik mol. Za přístavem následoval opět fantastický led. Stop od brusli přibylo. Ve směru na Balatonszepezd už před nám i nějací bruslaři jeli. Další problém nastal až v přístavu před Révfülöpem. Opět oka vody a praskliny a přelézání po břehu. V samotném městečku ovšem byl opět skvělý led a bruslaři. Další kilometry byly naprosto bezproblémové. Kolem Ábrahámhegy jsme doslova prosvištěli. Místní praskliny se daly dobře překonat. Nejlepší led druhého dne byl u Badacsonytomaj. Místní záliv byl velmi kvalitně zamrzlý. Ve městě tu bruslilo asi nejvíce lidí. Už jsme věděli , že kompletní přejezd západní části Balatonu se nám podaří dokončit. Chybělo nám jen několik kilometrů. Ovšem nebylo to tak jednoduché. V přístavu v Badacsony byla opět voda, kačeny a labutě. Přelezli jsme jedno molo a pokračovali po ledu přístavem, na led vlastního jezera jsem chtěl nastoupit za druhou hrází, tam ale také byla voda. Museli jsme jet po vnitřním ledu přístavu ještě asi 100 metrů a za třetí hrázi jsme konečně přešli na ledové moře Balatonu. Poslední kilometry byly opět překrásné. S příjemným pocitem jsme dojeli do kempu v Badacsonylábdihegy. Kompletní přejezd Balatonu byl dokončen. Nebylo to sice najednou, spojili jsme několik tras. Celou západní část od Tihany do Keszthely jsme letos určitě přejeli jako první bruslaři.
